Jak označíme dítě, které překračuje hranice?
Jako neposlušné.
A dospělého?
Jako vizionáře nebo podvodníka.
Poslušnost je řízena strachem,
ať už ze ztráty lásky významných osob nebo z trestu. Poslušnost je základem moderní výchovy k morálce.
K neposlušnosti potřebujeme odvahu, kterou však každý nemá. Odvahu můžeme získat tím, že se naučíme překonávat strach, nebo je vrozená jako u psychopatů, kdy člověk strach neprožívá, protože mu k tomu chybí příslušný mozkový hardware.
Kdo je ve výhodě: odvážnější nebo bázlivější?
Například u ptáků se zjistilo, že méně srdnatí ptáci jsou pomalejší, klidnější, a potřebuji mnoho času, než se dají do pohybu.
Přitom objevují věci, jichž si jejich kurážní a rychlí kolegové často nevšimnou, jako třeba semena z uplynulého léta.
Nesměli jedinci jsou snášenlivější
k ostatním příslušníkům svého druhu. Nemají rádi spory ani velká hejna, raději žijí v malých skupinách se spřízněnými dušemi. Protože odvážná i nesměla zvířata na tom jsou co do předností i slabin vlastně stejně, mohly se obě charakterové vlastnosti uchovat až dodnes. Podobně jsou na tom i lidé.
Pozor na přílišnou ochranu dětí
Osudem nadměrně ochraňovaného dítěte je závislost, pasivita, přílišná adaptace a úzkost. Je to hodný chlapec či dívka.
Avšak dítě, jehož ochrana byla přiměřená a nešetřila ho před vším, je zvědavé, schopné prosadit se a soutěživé.
Frustrace je zdrojem kreativity
Zdravé děti potřebují frustraci, aby tvořily a vymýšlely si, co chtějí. Když se mladý muž může vždy schovat matce pod sukni, odvaze se nenaučí.
Lidé jistou míru trápení ke svému růstu potřebují.
S pozdravem