Proč se rozhodujeme hůře, když nám  jde o něco důležitého?

Je to způsobeno tímto. Abychom se ze své praxe mohli učit, potřebujeme dvě věci:

• časté procvičování,
• rychlou zpětnou vazbu, když uděláme něco dobře i špatně.

Takto se naučíme počítat, číst, jezdit na kole a později řídit auto. Učíme se, přestože děláme chyby. A děláme je často.

Podívejte se na seznam položek, seřazeny zleva doprava podle četnosti jejich nákupu
oběd v práci (denně) - mléko a chleba (několikrát týdně) - oblečení (několikrát ročně) - auto, bydlení, volba kariéry (většinou několikrát za život).

Všimněte si zajímavého rozporu
Drobnosti děláme tak často, že se je naučíme dělat správně. Opravdu jen málokdy si vybereme na oběd v jídelně, kterou dlouho známe, jídlo, které nám nechutná.
Ale když dojde na výběr bydlení, zaměstnání, hypotéky nebo spoření na důchod, nemáme k tomu dost příležitosti, kde se učit. Nemáme s tím zkušenosti, praxi. A často to děláme jen jednou za život. Polovina lidí se ožení jen jednou.

Ten rozpor či paradox je v tom, že nejspíše jednáme správně, jde li o málo než o hodně,
protože jsme se to opakováním naučili. Je pravděpodobné, že čím více toho je při rozhodování v sázce, tím menší je i kvalita rozhodnutí.
Také proto se velmi kriticky chováme k našim nejbližším a velmi vlídně k cizím lidem, protože ty nejbližší chceme více naučit, než ty, kteří nám jsou lhostejní.

Jo, jo, motivace je věda...

S pozdravem