Taky vám učitel ve škole říkal:
„Kde se v myšlenkách touláš? Nečum do blba.“

To jste se oddávali dennímu snění. Psycholog Eric Klinger v roce 1978 napsal, že řetízek myšlení odlišný od jiného myšlenkového řetízku trvá asi 5 sekund. Náš mozek se toulá asi polovinu času denního bdění a tehdy vytvoří tisíce různých myšlenek bez vnějších podnětů. Za rok jich jsou miliony.

Myšlenkové toulání spotřebovává asi 90 % energie,
kterou potřebuje mozek. Touláme se nejčastěji tím, co přijde v nejbližších hodinách či dnech.
Často jsou ty myšlenky podobné těm, které už známe. Asi čtvrtina lidí má to štěstí, že se u nich objevují myšlenky zcela nové.

Tvořivost lidského mozku je tedy fantastická. Tuto tvořivost můžeme:

1. využít nebo
2. vyplýtvat nebo
3. si dokonce škodit.

Záleží na tom, jak své myšlenky používáme. Podívejme se blíže na extrémy.

Může to vést k velkému trápení
Mnoha lidem myšlenkové bloudění rozhodně nepomáhá. Lidem z depresemi, vtíravými myšlenkami a nutkáním neboli obsedantně-kompulzivním syndromem a posttraumatickou stresovou poruchou to myšlenkové toulání ubližuje, protože se v duchu stále vracejí k tomu, co je psychicky ničí.

Na druhé straně může být užitečné. Tvořivé lidi může myšlenkové toulání vést k pochopení světa i sebe samého, přinést jim nové myšlenky a dokonce je přivést k novým uměleckým dílům a vědeckým objevům.

Jak toulání myšlenek využít v praxi?
Podle jedné studie si duševně pracující lidé dva týdny vedli deník a každý den si měli zaznamenat nejtvořivější myšlenku, která je ten den napadla, pokud je napadla, a také okolnosti, za kterých je to napadlo. Do deníku si psali odpovědi na dotazy:

• Co jste dělali, když vás to napadlo? Pracovali jste na svém projektu nebo na něčem jiném souvisejícím s práci? Dělali jste něco, co s prací nemělo nic společného?
• Na co jste mysleli, když vás to napadlo? Na problém nebo na něco jiného?
• Jaký byl stav problému nebo projektu, když vás to napadlo? Pracovali jste na něm trvale? Byli jste ve slepé uličce? Byl to nový projekt nebo nápad, na němž jste ještě nepracovali?
• Můžete o myšlence, která nás napadla, říct, že to byl okamžik „Aha“?
• Do jaké míry byl váš nápad tvořivý? Jak moc byl důležitý?

Míru tvořivosti a důležitosti, kterou lidé přisuzovali svému nápadu, určili hned po skončení dvoutýdenního sledování. Po 3 a po 6 měsících se pak k tomu vrátili a porovnali s mírou tvořivosti a důležitosti, kterou jim přisuzovali s časovým odstupem.

A výsledek?
Studie zjistila, že pětina nejvýznamnějších nápadů se objevila během spontánního toulání mysli, které nemělo s řešením jakékoliv úlohy nic společného.
Nebyl rozdíl v hodnocení tvořivosti a významu nápadu, který se objevil v průběhu cíleného řešení problému a v průběhu toulání mysli. Ale nápady, které se objevily při myšlenkovým toulání, pomáhaly vyjít ze slepé uličky, byly to „Aha“ okamžiky.

Pozor, vůbec se nebavíme o snech a o nápadech, které se objevují pří usínání a probouzení.
Můžete si to sami vyzkoušet.

* Z knihy: Koukolík František: Chlap kousl psa, Karolinum, Praha, 2021

S pozdravem