Mezilidská kurvítka typu závist,

kritizování či stěžování nám jsou jasná. 
Jenže málokdy nás napadne, jak obrovské průšvihy v mezilidských vztazích vytváříme jedním skrytým kurvítkem vztahů – jistým druhem nadřazenosti. 

Je to ten druh povýšeného chování, 
kdy se něco v našem životě změnilo k lepšímu, a my se proto cítíme být nad těmi, kteří na naší nové úrovni nejsou. Pak je rádi poučujeme.

Například ten, kdo přestal jíst maso, říká těm, kteří ho jedí: „Ty ještě jíš maso? To se nestydíš zabíjet ta ubohá zvířátka?“
???
Avšak toto moralizování „masožrouty“ štve.

Vzorec tohoto jednání je jednoduchý 
Někteří lidé cítí morální převahu nad těmi, kteří ještě nedosáhli na něco, co oni už dokázali. Ten, kdo nepije nebo přestal pít alkohol, cítí jistou nadřazenost nad těmi, kteří ještě pijí.

Ten, kdo začal cvičit nebo zhubl, se také cítí povýšený nad těmi, kteří ještě necvičí a mají nadváhu.
Ten, kdo nabyl přesvědčení, že očkování je špatné, se cítí morálně nad těmi, kteří ještě očkují sebe a své děti.

Ten, kdo zbohatl (třeba i díky náhodě nebo dědictvím) nebo se zbavil dluhů, si myslí, že je něco více než ti, kteří to nedokázali.
Přívrženci náboženských sekt a ezoterických hnutí, kteří podle nich už „pochopili“ se cítí nadřazení těm, kteří ještě „neprohlédli“.

Pro kuřáka není nic horšího než velké přednášky bývalých kuřáků. Tak bych mohl pokračovat do nekonečna.

Člověk, u kterého nastala taková změna k „lepšímu“,
občas rád propaguje svůj životní styl a své pravdy. Poučuje ty, kteří podle něj ještě zaostávají. Například: „Ty ještě stále chceš očkovat své děti? Ty snad nečteš noviny? Ty nejdeš s dobou?
???